Kapitola 14.

Po zádech mi přejel mráz. Bylo to děsivé místo. Nemohly to být ty dveře, o kterých mluvila teta? Od někud se ozval Alexův hlas. A tak jsem šla za tím hlasem. A opravdu. Našla jsem Alexe asi o dvě chodby dál.

Alex: Bello! Kde jsi byla? Měl jsem strach.

Bella: Ztratila jsem se...

Alex: To nevadí. Hlavně, že jsi v pořádku.

Na to jsem pouze kývla. Ale pořád jsem cítila smrt v kostech. Byl to odporný pocit. Alex mě odvedl do mého pokoje. Prý, ať se vyspím, že zítra je ta oslava. Když jsem se osprchovala, ulehla jsem do postele. Ale usnout jsem nemohla. Pořád jsem cítila smrt. Celá jsem se třásla. Nakonec se mi podařilo usnout...

Hrála jsem si v zahradě našeho paláce. Moje sestra zase zmizela. Nikdo neví, kde je. Ani Alex se neukázal. A to mě má celkem rád. Chyběl mi. Cítila jsem se s ním tak zvláštně. Pak jsem slyšela hlasy. Alex a moje sestra. Hádali se. Šla jsem tedy za tím hlasem. Moje sestra stála na kraji trhliny. Měla slzami smáčenou tvář a rozcuchané vlasy.

Sestra: Miluješ ji. Víc, nežli mě. I když je to moje sestra a i když je to dítě. Je mi z tebe zle. Zradil jsi mě. Nenávidím tě!

Alex: Stello! Tak to není!!! Stello!!!!

Stella: Ale je!!! Nesnaž se mi to rozmluvit.

Ještě chvíli se hádali. A pak se stalo něco nezapomenutelného. Alex kozlem odstřelil mou sestru do trhliny... Zabil ji... Rozbrečela jsem se. Když tělo mé sestry dopadlo, slunce zakryli mraky. Zařvala jsem. Kouzla jsou špatná. Nesnáším je. Už je nikdy nepoužiju...

Celá spocená jsem se vzbudila. Vedle mě byl Alex a uklidňoval mě. Ucukla jsem pod jeho dotekem. Já mám sestru? Byl to jen sen? Nebo moje minulost?

Alex: Bello. Co se děje?

Bella: Prosím, běž pryč.

Alex: Bello, křičela jsi. Měl jsem strach. Opravdu chceš teď být sama?

Bella: Zavolej sem Kalis a Scar. Prosím. A ty běž.

Podíval se na mě ublíženě, ale udělal to. Když odešel, holkám jsem vše objasnila. Scar viditelně zbledla. Možná něco ví.

Bella: Scar. Ty něco víš?

Scar: Já... Ne... Netuším, co to mohlo znamenat...

Tentokrát jsem jí nevěřila.

Bella: Scar. Proč lžeš?

Scar: Nelžu.

Bella: Tak proč jsi tak vyklepaná?

Scar: Já... Musím jít chystat tvé šaty.

Bella: Jsou tři ráno.

Scar: Jo, ale teď to musím udělat.

A odešla. S Kalis jsme se na sebe zmateně podívaly. Ani jedna z nás nevypadala chytře. Scar se chovala velmi podivně. Něco tušila...

Alex

Nedalo mi to a musel jsem poslouchat, co mi Bella tají. Když to dopověděla, po zádech mi přejel mráz. Proboha... To není možné... Rychle jsem utíkal do tajné chodby. Tam jsem prozkoumal místnost trofejí. Nikde ani stopy po tom, že by tu Bella byla. Uf... Ale tohle bude zajímavé...

Bella

Nakonec se mi povedlo usnout. A probudila jsem se až ráno. A jelikož jsem neuměla tančit, celé ráno jsem měla kurz tančení. Kalis a Scar mě učily různé tance. Šlo mi to mizerně. Hlavně proto, že na staré tance nejsem...

Scar: Proboha, Bello. Ty se nenecháváš vést. Pořád mě vedeš ty. Ale ty jsi teď holka a já kluk. Musíš se nechat vést a uvolnit se.

Bella: Snažím se...

Kalis: Chce to lepší motivaci a koncentraci. Chce to reálnější osobu...

A zákeřně se na sebe usmály. Vyděšeně jsem se na ně podívala. Pak mě zezadu někdo položil dlaně na boky. Zamrzla jsem na místě. Ten někdo byl Alex. Pohltila mě jeho nádherná vůně.

Alex: Prý potřebuješ pomoct s tancem.

Nedokázala jsem odpovědět. Jeho ruce, hlas a vůně mě doslova odváděly od reality. Slyšela jsem, jak se zasmál. Zčervenala jsem.

Scar: Hele. Je mi jasné, že se na sebe chcete vrhnout, ale teď se pusťme do tance. Pak si dělejte klidně i nějaké ty úchylárny, ale teď se pusťme do tance.

Oba dva jsme zčervenali. Ale udělali jsme tak, jak nám řekla. Chytil mě kolem pasu a já mu dala své ruce na jeho ramena. Hudba začala. Moje tělo automaticky začalo tancovat. Nic kromě mě a Alexe neexistovalo. Dívali jsme se navzájem do očí. A usmívali jsme se na sebe. A pak hudba skončila. A ozval se potlesk.

Scar: Jsi připravena. Teď už jen make-up a nějaký ten účes. A pak šperky a šaty a boty.

A Alex odešel. Nechal mě napospas těmto šílencům. První jsem se naobědvala, i když na oběd už bylo celkem pozdě. Tři hodiny odpoledne. Ale měla jsem hlad. Takže jsem se najedla. A začala moje proměna. Dojedla jsem ve čtyři. Holky mě vzaly do koupelny. První nastala depilace a různé pleťové masky. Pak přišla koupel, pedikúra a manikúra. Poté mi učesaly vlasy.

Pak mě namalovaly. Udělaly mi šedobílé stíny, linky a daly mi světle růžovou rtěnku a lehký pudr. Do uší mi nasadily náušnice s měsícem.

Na krk mi daly náhrdelník. Byl to napůl Vlk a napůl kočka a uprostřed byl modrý kamínek.

A nakonec přinesly šaty. Byly to ty nejúchvatnější šaty, jaké jsem kdy viděla. Top byl krajkovaný a záda měl vykrojené a holé. Sukně byla jednoduchá a hlavně nevrstvená. A ještě mi přinesly plášť. Nakonec přinesly ještě boty. Holky se s úsměvem dívaly na své dílo. Ale pak se obě podívaly, jakoby tomu něco chybělo.

Scar: Bello? Nemůžeš zkusit na sobě dát znát trochu magie?

Bella: Jak to myslíš?

Scar: Tak, abys měla svoje bílošedé vlasy a ještě jasnější modré oči.

Bella: Zkusím to.

A tak jsem začala. A opravdu... Povedlo se. Mé vlasy byly bílošedé a oči se rozjasnily.

A tak jsem mohla jít. Alex na mě zaklepal. Jelikož jsem měla kapuci a plášť, neviděl mě. Společně jsme šli do sálu. Začala jsem být nervózní. Mám tam tančit před tolika lidmi. Jakoby to Alex vycítil.

Alex: Neboj. Pokud budeš padat, chytím tě. Nenechám tě se ztrapnit. Raději ztrapním sebe.

Překvapeně jsem se na něj podívala a kývla hlavou. Zůstali jsme stát před vchodem do sálu. Vevnitř se ozval uvaděč.

Uvaděč: Dovolte mi zde přivítat našeho pána Alexe a jeho překrásnou a úchvatnou partnerku Bellu.

A otevřely se dveře. Služebníci mi sundali plášť a všechny oči se upíraly na mě, včetně těch Alexových. Podle jeho pohledu jsem poznala, že všichni byli uchváceni. Musela jsem vypadat nádherně...